Jsem Daniela, Zahradnice duší. První setkání s učením Zahradníků duše ke mně přišlo nečekaně v roce 2009, kdy jsem na půdě starého domu psala svým dětem pohádku na dobrou noc. Byl to příběh o semínku, které v sobě musí najít odvahu a nesmírnou touhu po životě. A právě při psaní této pohádky jsem poprvé zahlédla moudrost Zahradníků duše.

Trvalo dlouhých šestnáct let, než vznikla kniha Zahradníci duše. Kniha, která předává dál jejich hlubokou moudrost o tom, jak pečovat o zahradu své duše, jak ji kultivovat a nechat rozkvést.

Dnes vím, že každá duše je jako zahrada - někdy rozkvetlá, jindy potřebující péči, ale vždy plná potenciálu a skryté krásy. A právě proto jsem vytvořila tento prostor - zahradu, kde se společně učíme pečovat o semena našich darů, vytrhávat plevel toxických myšlenek a zalévat své sny laskavostí.

Stejně jako v opravdové zahradě, i zde platí, že každé semínko potřebuje svůj čas. Někdy se může zdát, že se nic neděje, že půda je příliš tvrdá nebo že slunce příliš nepraží. Ale pod povrchem, v tichu a temnotě, se děje to nejdůležitější - klíčení. Zázrak života, který se připravuje vyrazit na světlo.

V této zahradě duše tě učím, jak rozpoznat, která semínka stojí za to zasadit, jak je chránit před mrazem pochybností a jak jim dát přesně tolik péče, kolik potřebují - ne více, ne méně. Protože přílišná péče může být stejně škodlivá jako nedostatečná pozornost. Je to umění rovnováhy, které se učíme celý život.