Zahradnice duší

O ZAHRADĚ MÉ DUŠE

Jsem Daniela, Zahradnice duší. První setkání s učením Zahradníků duše ke mně přišlo nečekaně v roce 2009, kdy jsem na půdě starého domu psala svým dětem pohádku na dobrou noc. Byl to příběh o semínku, které v sobě musí najít odvahu a nesmírnou touhu po životě. A právě při psaní této pohádky jsem poprvé zahlédla moudrost Zahradníků duše.

Trvalo dlouhých šestnáct let, než vznikla kniha Zahradníci duše. Kniha, která předává dál jejich hlubokou moudrost o tom, jak pečovat o zahradu své duše, jak ji kultivovat a nechat rozkvést.

Dnes vím, že každá duše je jako zahrada - někdy rozkvetlá, jindy potřebující péči, ale vždy plná potenciálu a skryté krásy. A právě proto jsem vytvořila tento prostor - zahradu, kde se společně učíme pečovat o semena našich darů, vytrhávat plevel toxických myšlenek a zalévat své sny laskavostí.

VĚŘÍM V JEDINEČNOST KAŽDÉ ZAHRADY

Stejně jako v přírodě nenajdeme dvě naprosto stejné zahrady, i každá lidská duše je jedinečným prostorem s vlastním rytmem růstu, specifickými potřebami a nevyčerpatelným potenciálem. Některé zahrady jsou plné divokých květin, které potřebují prostor pro spontánní růst. Jiné jsou jako japonské zenové zahrady - minimalistické, ale plné hluboké moudrosti. Existují duše podobné anglickým zahradám - strukturované, ale s prostorem pro překvapivou krásu, i duše připomínající divoké lesní mýtiny, kde zdánlivý chaos skrývá dokonalou přírodní harmonii.

Věřím, že každá zahrada má své vlastní tempo růstu, své období květu i odpočinku. To, co jedné zahradě prospívá, může druhé uškodit. Proto ke každé duši přistupuji s respektem k její jedinečnosti, s trpělivostí a s vědomím, že mým úkolem není zahradu přetvořit podle svých představ, ale pomoci jí objevit její vlastní přirozenou krásu.

V praxi Zahradnice duší denně vidím, jak se každá duše rozvíjí svým vlastním způsobem. Někdy stačí jemné pročištění od náletových myšlenek, jindy je potřeba hlubší práce s kořenovým systémem přesvědčení. Ale vždy, absolutně vždy, je v každé zahradě ukrytý poklad - jedinečný dar, který čeká na své objevení a rozkvět.

MÁ CESTA ZAHRADNICE

Cesta, která mě dovedla k poslání Zahradnice duší, nebyla přímá ani jednoduchá. Prošla jsem si vážnou nemocí v sedmnácti letech, kdy mi lékaři dávali jen dvacetiprocentní šanci na vyléčení. O rok později jsem přežila těžkou autonehodu, při které jsem opustila své tělo a nahlédla do jiného světa (kniha Vlčí šamanka-Volání vlků).

Život mě pak postavil před další výzvy.Prošla jsem obdobím domácího násilí (kniha Říkal, že mě MILUJE!), které zanechalo nejen emocionální jizvy, ale i tíživou finanční situaci. Ocitla jsem se v pozici samoživitelky pěti dětí s dluhy, které se zdály být nepřekonatelné. Ale právě tato zdánlivě neúrodná období se stala nejcennější školou. Naučila jsem se, že i z vyprahlé půdy může vyrůst nový život, pokud nalezneme odvahu začít znovu.

Během let jsem studovala různé terapeutické přístupy - od NLP (neuro-lingvistického programování) přes kineziologii až po regresní terapii a šamanské stezky. Každá z těchto cest mi přinesla jedinečné nástroje a vhledy, které dnes využívám při práci s klienty. Své osobní zkušenosti s transformací těžkých životních situací jsem přetavila v hluboké pochopení procesu uzdravování duše.

Dnes vím, že každá těžká životní zkouška je jako období sucha v zahradě - může způsobit, že některé rostliny odumřou, ale také nutí kořeny růst hlouběji. A právě ty nejhlubší kořeny pak dokáží čerpat sílu i tam, kde ji jiní nevidí. Teprve když jsem všechny své životní zkušenosti a terapeutické přístupy propojila s moudrostí Zahradníků duše, našla jsem svůj autentický způsob, jak pomáhat druhým v jejich transformaci.