Vnitřní zahrada klidu: Proč nemusíme utíkat do lesů, abychom slyšeli svou duši

V životě přicházejí chvíle, kdy se cítíme ztracení a přehlcení shonem každodenních starostí. Hledáme útočiště, místo klidu, kde bychom mohli nalézt sebe sama a obnovit své síly. Mnozí z nás mají tendenci utíkat do přírody, do lesů a hor, s nadějí, že tam najdeme vytouženou úlevu. Ale je to skutečně nutné? Můžeme najít klid ve vlastní duši, i uprostřed ruchu velkoměsta?

Věřím, že ano. Jen je potřeba se tomu trochu naučit. Pojď se mnou prozkoumat, jak si vytvořit vlastní oázu míru přímo ve své mysli, bez ohledu na to, kde se zrovna nacházíš.

Ráj i peklo jsou jen v naší hlavě

Možná si říkáš: „Kdybych tak mohl/a utéct někam do kláštera v horách nebo na pustý ostrov, konečně bych našel/a ten klid, co mi v životě chybí…“ Jenže pravda je taková, že kamkoli utečeme, všude si s sebou neseme svou mysl. A pokud je naše mysl plná stresu, starostí a negativních myšlenek, žádné vnější podmínky nám nepřinesou trvalou úlevu.

Klíčem je tedy přestat hledat řešení venku a začít pěstovat vnitřní zahradu klidu přímo uvnitř sebe. Pár tipů, jak na to:

• Uvědom si, že tvé myšlenky vytváří tvou realitu. Nejsi otrokem okolností, máš moc je ovlivnit.
• Přestaň čekat na „až budu mít více času/peněz/prostoru“ a začni žít naplno teď a tady.
• Cvič se v přijímání přítomného okamžiku takového, jaký je. I ve zdánlivě nepříznivých podmínkách se skrývá semínko příležitosti.

Znáš ten pocit, kdy už jsi tak unavená/ý, že sotva stojíš na nohou? Kdy je toho všeho najednou příliš? Kdy tě zavalí povinnosti, problémy v práci, rodinné záležitosti, děti se dohadují, aby nakonec v sedm hodin večer přišly s tím, že zapomněly na úkol, který má být odevzdaný zítra ráno?

Vzpomínám si, jak jsem jednou seděla na židli v kuchyni a děti se ve vedlejším pokoji o něčem dohadovaly. Byla jsem unavená a cítila, jak mi postupně začínají tuhnout svaly na ramenou a okolí krční páteře mě začínalo nepříjemně pálit. Zavřela jsem oči a několikrát se zhluboka nadechla a vydechla. Pozorovala jsem svůj dech. Během několika vteřin se má mysl uklidnila a já pocítila hluboký klid. Uvědomila jsem si, že mír nepřichází zvenčí, ale zevnitř. Od té doby vím, že nezáleží na tom, kde jsem – svůj ráj, svůj vnitřní klid si nosím stále s sebou.

Mikromeditace – kapky klidu v oceánu shonu

Často si představujeme meditaci jako dlouhé hodiny sezení se zkříženýma nohama. Ale ve skutečnosti můžeme praktikovat „mikromeditace“ kdykoli během dne, ať už stojíme ve frontě v obchodě nebo sedíme v kanceláři. Každá činnost, které věnujeme svoji plnou pozornost, se stává meditací.

Stačí si třeba na pár sekund uvědomit svůj dech, vnímat jeho přirozený rytmus. Nebo si všímat pocitů v těle, chodidel dotýkajících se země, zvuků kolem sebe… Tyto krátké momenty vědomé pozornosti nám pomáhají vystoupit z kolotoče myšlenek a načerpat trochu čerstvé energie.

Sama jsem si oblíbila praxi „kapkové meditace“:

• Nastav si budík nebo upomínku v mobilu, která tě 3-5x denně vyzve k zastavení.
• Kdykoli uslyšíš signál, zastav se (pokud to situace dovolí) a na 3 nádechy a výdechy přenes pozornost k dechu.
• Po návratu k činnosti si uvědom, jak ti i tak krátká meditace prospěla. Časem si všimneš pozitivních změn.

Každodenní rituály uzemnění

V hektickém městském prostředí snadno ztratíme spojení se zemí pod nohama. Přitom právě pocit „uzemnění“ je důležitý pro naši psychickou stabilitu a schopnost zvládat stres.

Zkus do svého dne zařadit drobné rituály, které ti pomohou zůstat nohama na zemi:

• Ráno si dopřej pár minut jen pro sebe – třeba u šálku oblíbeného čaje nebo kávy. Vnímej jeho vůni, chuť, teplo… Věnuj pozornost tomu, co jíš během snídaně. Nelistuj v časopise, ani neprojížděj mobil.
• Kdykoli je to možné, zuj se a projdi se naboso po trávě, písku nebo dlažbě. Všímej si různých povrchů a teplot. Ptej se: „Co ve mně chůze naboso vyvolává? Jaké pocity ke mně přicházejí?“
• Při čekání (na autobus, ve frontě…) si představuj, jak ti nohama proudí kořeny hluboko do země. Vnímej jejich stabilitu a sílu.

Nedávno jsem tuto techniku doporučila jedné své klientce, která cestou do práce procházela parkem.

„Nejdřív jsem se cítila trochu hloupě, ale pak mi to došlo – vždyť je to tak přirozené! Najednou jsem vnímala každý kamínek, každé stéblo trávy… a měla jsem pocit, že jsem mnohem více v kontaktu se svým tělem i se zemí. Od té doby se snažím chodit naboso, kdykoli to jde. Je to takový můj malý rituál svobody.“

Tvořivost uprostřed chaosu

Často si stěžujeme, že nemáme na tvořivé činnosti klid nebo čas. Čekáme na ideální podmínky – tichý ateliér s výhledem do zahrady, volný den bez povinností… Věř mi, tohle znám až moc dobře. Ale co když by to šlo i jinak?

Co kdybychom se naučili nacházet tvořivé momenty přímo uprostřed každodenního ruchu? Pár nápadů, jak na to:

• Měj vždy po ruce notes a tužku (nebo použij mobil) a kdykoli tě něco napadne, hned si to zaznamenej. Nemusí to být nijak dokonalé.
• Využívej „hluchá místa“ během dne k tvůrčím experimentům – třeba při čekání v zácpě si broukej novou melodii nebo při vaření rozpracuj nápad na článek.
• Vyhlašuj si „kreativní pauzy“ – třeba na 15 min. odlož všechny rozdělaní úkoly a nech proudit nápady bez cenzury. 15 minut je krátká chvilka, během které můžeš zvládnout mnohé, budeš-li se těmto „pauzám“ věnovat pravidelně každý den. Během týdne tak nastřádáš skoro 2 hodiny!

Dřív jsem si neuměla představit, že bych mohla psát, když mám byt plný dětí a žádný „vlastní pokoj“, kde bych mohla v klidu a tichosti tvořit. Pak jsem ale pochopila, že pokud budu čekat na dokonalé podmínky, nenapíšu nikdy nic. A tak jsem svou první knihu „Říkal, že mě MILUJE!“ začala psát u kuchyňského stolu, když děti spaly. A víš co? Najednou se mi psalo líp než kdy dřív, protože jsem se přestala bát chaosu, nedokonalosti s ním spojené, a vzala ho jako součást tvůrčího procesu.

Závěrem – Ráj je stav mysli

Vnitřní klid a prostor pro tvorbu nezávisí na vnějších podmínkách, ale na stavu naší mysli. Když pochopíme, že „ráj“ i „peklo“ si vytváříme sami svými myšlenkami, můžeme se osvobodit od závislosti na okolnostech.

Pamatuj – i uprostřed shonu velkoměsta si můžeš vyhradit svou vlastní „zahrádku klidu“. Možná nebude dokonalá, sem tam do ní zabloudí nějaký hluk nebo starost… Ale bude tvoje. Místo, kam se můžeš kdykoli vrátit, nadechnout se a načerpat sílu.

A tak tě zvu – zkus si taky zasadit semínko vnitřního klidu a sleduj, co se stane, když ho budeš den po dni zalévat drobnou pozorností. Nečekej žádné zázraky, nýbrž drobné posuny. Postupně uvidíš, jak se tvůj vnitřní prostor rozrůstá a sílí, bez ohledu na to, co se děje venku. Pomoct ti může:

7-denní výzva „Zahradničení duše“

Připoj se k 7týdennímu experimentu s kultivací vnitřního klidu uprostřed tvého běžného života:

Den 1: Zasaďte semínko – Vyber si jedno místo ve tvém domově nebo práci, které se stane tvým „kotevním bodem“. Může to být židle, kout místnosti, nebo dokonce jen určitý předmět. Každý den zde věnuj 3 minuty vědomému dýchání.

Den 2: Plení – Věnuj pozornost negativním myšlenkám. Pokaždé, když si všimneš toxické myšlenky, představ si, že ji vytahuješ jako plevel. Nahraď ji pozitivnější alternativou.

Den 3: Zavlažování – Najdi si během dne tři příležitosti (třeba jen 30 sekund) pro vědomé dýchání. Představuj si, že každý nádech zavlažuje tvou vnitřní zahradu.

Den 4: Hnojení – Věnuj pozornost tomu, čím „krmíš“ svou mysl. Vědomě omez negativní vstupy (zprávy, sociální sítě) a přidej pozitivní (inspirativní četba, hudba).

Den 5: Přesazování – Identifikuj jednu činnost, kterou běžně děláš automaticky, a proměň ji ve vědomou praxi (mytí nádobí, čištění zubů, chůze).

Den 6: Zastřihávání – Všímej si, které činnosti ti berou energii bez odpovídajícího přínosu. Pokud můžeš, „zastřihni“ je – deleguj, zjednoduš nebo vynech.

Den 7: Sklizeň – Věnuj 5-10 minut reflexi týdne. Čeho sis všiml/a? Jaké momenty klidu jsi dokázal/a vytvořit? Jaké změny jsi pozoroval/a ve svém prožívání?

Po skončení výzvy se poděl o své zkušenosti v komentářích pod článkem nebo na sociálních sítích s hashtagem #VnitřníZahrada. Tvé postřehy mohou inspirovat ostatní na jejich cestě k vnitřnímu klidu.

Přeji ti, ať se tvá vnitřní zahrada klidu rozrůstá a rostliny v ní zasazené sílí.

S láskou a vírou v jedinečnost každé zahrady, Daniela 🧡